Aktuality

Před táborem byla každé třídě přidělena průvodkyně, přičemž nás (7. B) prováděla česky mluvící Polka s velice milým přízvukem. Ovšem i navzdory lehce šišlavé řeči komentovala prohlídku se vší vážností uctivě tichým hlasem, který v některých okamžicích vzbuzoval až respekt k celé polské národnosti, v níž jako by doposud přebývala nesmazatelná křivda.

Avšak nemůžu se zbavit dojmu, že i přes děsivé statistiky a popisy, autentické fotografie či z nálezů zhotovené expozice (například tuny lidských vlasů) každý odcházel stejný, jako přišel. Nekonečné zástupy turistů a absurdně slunečné počasí podle nejen mého názoru doslova udupaly a vypálily všechnu tísnivost místa a pro návštěvníky tak z tábora zbyly jen šedivé „baráky“ a fakta sice hrůzná, ale stékající po povrchu.

Největší tragédie lidské historie by právě pro svou nepochopitelnost měly být dle mého také do jisté míry procítěny, a ne pouze pamatovány. Jenže, co není v paměti, nemůže být ani cítěno, a proto je jenom dobře, že jsme si do těch našich žákovských hlav mohli vložit kulisy černé minulosti za táborovými zdmi.

Na závěr bych rád citoval verše jedné anonymní básně:

„Nandej si korunu z ostnatého drátu,

neb smrt nikdy nevyčteš z očí preparátu…“

Dominik Böhm, septima B